Na rozdíl od mnoha generálů pozemních vojsk, a to i v NATO, je ruský generál Sergej Surovikin samouk. Vytvořil vojenskou vizi 21. století, v níž se zásadně uplatňuje převaha leteckých a kosmických vojsk. Proto všechny překvapuje nejmodernějšími metodami.

Autor Valentin Vasilescu je rumunský vojenský analytik, bývalý zástupce velitele letiště Otopeni (Rumunsko). Překlad článku na webu Réseau international.Na rozdíl od mnoha generálů pozemních vojsk, a to i v NATO, je ruský generál Sergej Surovikin samouk. Vytvořil vojenskou vizi 21. století, v níž se zásadně uplatňuje převaha leteckých a kosmických vojsk. Proto všechny překvapuje nejmodernějšími metodami. Dosažení vzdušné nadvlády nad celým ukrajinským územím prostřednictvím neutralizace protiletadlové obrany je nyní jednou z priorit generála Sergeje Surovikina. Podívejme se, jak se s tímto problémem vypořádává.

Velení států NATO, které podrobně sledují akce ruských jednotek na Ukrajině, zaznamenalo v posledních dvou měsících mnoho změn v bojových metodách. Například od jmenování generála Surovikina velitelem speciální operace operují bezpilotní letouny typu kamikadze (Geran) samostatně nebo současně s námořními a leteckými řízenými střelami. Ale jen v noci a jen pokud nejsou na obloze mraky. Důvod lze snadno vytušit, když si připomeneme, že 1. prosince odstartovala z kosmodromu Pleseck kosmická loď Sojuz–2.1b s těžkou pokročilou vojenskou družicí. Jedná se v pořadí o druhý vojenský multisenzorový satelit vypuštěný od začátku speciální operace.

Především je třeba si uvědomit, že cíle ukrajinské kritické infrastruktury se nenacházejí ve venkovských oblastech, ale v blízkosti velkých měst. Ukrajinské baterie raket PVO dlouhého a středního doletu brání velká města a jsou rozmístěny na jejich okrajích. Ukrajinu varují před odpálením ruských řízených střel letouny AWACS NATO. Tyto letouny také nepřetržitě předávají ukrajinské armádě informace o poloze cílů ve vzdušném prostoru. To umožňuje, aby radary ukrajinských raketových baterií pracovaly pouze několik minut, tj. když jsou cíle v dosahu, zatímco rakety PVO je mají na mušce. To komplikuje údery na ukrajinské radarové antény protiradarovými raketami Kh–31 z ruských letadel kvůli velkému doletu.

Mezitím ze své oběžné dráhy vykonávají svou práci satelity ELINT (ELectronic INTelligence) ruské armády. Ukrajinská radarová emise je přijímána družicí a umožňuje určit souřadnice radarové antény baterie PVO. Raketová baterie má okolo 6 až 8 mobilních odpalovacích zařízení se 4 raketami, které jsou umístěny až 1 km od radaru. Vojenské průzkumné družice vybavené infračervenými a ultrafialovými senzory pracují nejlépe v noci, kdy je obloha jasná, aby mohly odhalit stopu střely PVO ihned po jejím odpálení. To umožňuje určit polohu každého odpalovacího zařízení baterie podle stopy po odpálení rakety.

Jakmile jsou polohy baterií známy, jsou nepřetržitě monitorovány další vojenskou družicí, která je vybavena radarem. I když jsou odpalovací zařízení ukryta v budovách, satelitní radar “vidí” přes 20–30 cm betonu. Změny polohy raketometů PVO stále kontrolují radarové družice. A ruská armáda plánuje údery na odpalovací zařízení hned, jak je objeví. Proto nijak neudivuje, že denní tiskové zprávy ruského ministerstva obrany zmiňují zničení 1–2 ukrajinských odpalovacích zařízení raket PVO nebo radarů denně. NATO však nadále dodává na Ukrajinu další a další baterie raket PVO, takže Rusko bude na oběžnou dráhu vynášet ještě více vojenských průzkumných družic.